Proč jsem vytvořil Jazyky na cesty
Ne jako učebnici. Spíš jako cestovní deník, trénink a pozvání k rozhovoru.
Jazyk pro mě nikdy nebyl školní předmět. Je to způsob, jak se přiblížit člověku, místu a příběhu.
Kdyby se mě někdo před třiceti lety zeptal, čím budu jednou trávit velkou část svého života, asi bych neodpověděl „učením jazyků“. Přesto se to stalo.
Otázky, obraz a humor
Profesně jsem prošel několika světy. Pracoval jsem jako novinář, fotograf i v online marketingu. Každá z těchto zkušeností mě naučila něco, co dnes využívám i při studiu cizích jazyků.
Novinařina mě naučila nebát se lidí. Pokládat otázky. Poslouchat. Zajímat se o jejich příběhy. Dobrý rozhovor totiž nezačíná tím, že hodně mluvíte. Začíná tím, že se umíte správně zeptat.
Fotografie mě naučila zpomalit a dívat se kolem sebe. Všímat si detailů, které většina lidí přejde bez povšimnutí. Stejnou schopnost se snažím rozvíjet i při učení jazyků. Často totiž nerozhodují stovky nových slov, ale drobnosti – jedno často používané sloveso, jednoduchá otázka, krátká věta nebo schopnost zasmát se i s omezenou slovní zásobou.
Humor je podle mě při učení jazyků neprávem podceňovaný. Nemusíte mluvit dokonale, abyste se zasmáli nebo rozesmáli někoho jiného. Úsměv, nadsázka a ochota udělat si legraci i ze sebe často prolomí ledy rychleji než bezchybná gramatika.
Svět je nejlepší učebna
Velkou část života také cestuji. Díky cestám jsem poznal, že lidé jsou si ve skutečnosti mnohem podobnější, než se na první pohled zdá. Ve většině zemí stačí pozdravit, usmát se a projevit upřímný zájem. Najednou zjistíte, že jazyk není jen soubor pravidel, ale prostředek k navazování vztahů.
Postupně jsem se učil angličtinu, němčinu, španělštinu a ruštinu. Dnes žiji v Německu, takže němčina je součástí mého každodenního života. Španělštinu jsem si zamiloval díky cestování a lidem, které jsem při něm potkal. A právě teď se, stejně jako mnoho návštěvníků tohoto webu, učím francouzštinu a arabštinu.
Nejsem jazykovědec ani univerzitní profesor. Nejsem ani člověk, který tvrdí, že objevil jedinou správnou metodu. Za roky studia jsem vyzkoušel spoustu různých přístupů. Některé fungovaly lépe, jiné hůře. Jedna věc se ale opakovala pořád dokola.
Chyba je součást rozhovoru
Největší pokrok nepřicházel ve chvílích, kdy jsem seděl před monitorem. Přicházel tehdy, když jsem se odhodlal otevřít pusu a promluvit s někým cizím. Když jsem udělal chybu. Když jsem se zeptal na cestu. Když jsem si objednal jídlo. Když jsem se snažil pochopit člověka, který stál přede mnou.
Právě z této zkušenosti vznikl projekt Jazyky na cesty.
Proč vznikly Jazyky na cesty
Nechtěl jsem vytvořit další aplikaci, která vás bude motivovat k tomu, abyste na ní trávili co nejvíce času. Chtěl jsem vytvořit místo, které vám pomůže naučit se několik opravdu užitečných vět, dodá vám odvahu a pak vás pošle zpátky do skutečného světa.
Věřím, že jazyk se neučí klikáním, ale používáním. Pokud vám tento web pomůže otevřít byť jen jeden nový rozhovor, splnil svůj účel. A možná právě ten jeden rozhovor bude začátkem mnoha dalších.